Participace státu v ERM II (exchange rate mechanism II) je jednou z podmínek vstupu do eurozóny. Po dobu minimálně dvou let fixuje daná země svou měnu na euro, což znamená, že měna země participující v ERM II má stanovený oproti euru kurz, který se v průběhu participace musí pohybovat v mantinelech tzv. fluktuačního pásma. Úspěšná participace v ERM II stát opravňuje ke vstupu do eurozóny, ale není pro něj žádným způsobem závazná (stát může přijetí eura dále odložit nebo z ERM II přímo vystoupit). 

Participace v ERM II vede ke stabilizaci měnového kurzu a tudíž i ke stabilizaci celé ekonomiky. To dokazuje i případ Dánska, které má ze vstupu do eurozóny sice výjimku, i tak ale již několik desetiletí v ERM (II) participuje a fixuje tak kurz dánské koruny na euro. Česká republika se euro přijmout zavázala. Ačkoliv vstup do ERM II není závazným krokem směrem k euru, umožňuje úspěšná participace jeho přijetí.

Jedinou podmínkou vstupu do ERM II je konsenzus na velikosti fluktuačního pásma a centrální parity, která musí být ještě před vstupem přijata.

Vstup do ERM II není podmíněn žádnými dalšími konkrétními požadavky na kandidátskou zemi. Před vstupem do ERM II zasedá tzv. Výbor pro ERM II, jehož součástí jsou zástupci Evropské centrální banky i ministři financí jednotlivých členských států. Tento výbor následně posuzuje, zda je ekonomika daného státu na vstup připravena. Tyto požadavky však česká ekonomika již dlouhou dobu splňuje - do ERM II byly navíc přijaty i státy s horší ekonomickou situací (např. Chorvatsko a Bulharsko v červnu 2020). U vstupu do ERM II také zatím nebyla ani žádná členská země odmítnuta. 

V ERM II musí stát setrvat minimálně 2 roky. Po tuto dobu musí udržovat kurz své měny v mantinelech fluktuačního pásma - pokud se ocitne na jeho hranách, kurz je automaticky  stabilizován centrální bankou účastnícího se státu i Evropskou centrální bankou (ECB) pomocí intervencí. Stát i ECB mohou intervence zastavit, pokud by mohlo dojít k ohrožení daného cíle, tedy cenové stability. Velikost fluktuačního pásma je typicky 15 %, pokud se Výbor pro ERM II neshodne na jiné hranici. 

Ano. 

Nedodržení fluktuačního pásma a následné vystoupení z ERM II však neuděluje výjimku ve vstupu do eurozóny. Do ERM II tak země může vstoupit hned jakmile je na to její ekonomická situace opět připravená. 

Po dvouleté úspěšné participaci v ERM II, tedy udržení měnového kurzu v hranicích fluktuačního pásma, je splněna jedna z podmínek pro přijetí eura. Při evaluaci účasti státu v ERM II se kromě pouhého dodržení fluktuačního pásma bere v potaz i to, zda kurz nebyl stabilizován díky nadměrným zásahům do ekonomiky nebo netržním opatřením.

Pro přijetí eura musí být ale splněna ještě tzv. konvergenční kritéria, definovaná v Maastrichtské smlouvě. Během účasti v ERM II nesmí dojít k devalvaci centrální parity a zároveň musí být devizový kurz udržen v intervalu 2,25 % okolo centrální parity ERM II. 

Ani úspěšná dvouletá účast v ERM II, ani splnění všech konvergenčních kritérií nás nezavazuje k okamžitému přijetí eura. V ERM II může stát zůstat libovolně dlouhou dobu, stejně jako se může rozhodnout přijetí eura i nadále odložit. 

Po dvouletém členství v ERM II nejsme povinni přijímat euro. V ERM II můžeme zůstat delší dobu, stejně tak z něj můžeme po dvou letech vystoupit, ať už kvůli jiné finanční politice státu nebo nesplnění podmínek samotného ERM II (jako se tomu stalo například u Velké Británie).

Dvouleté setrvání v ERM II a splnění tzv. konvergenčních kritérií nás pouze opravňuje ke vstupu do eurozóny.

V ERM II (respektive ERM, předchůdci eura) úspěšně participovaly všechny státy, které do něj vstoupily, kromě Velké Británie. Všechny tyto státy také poté úspěšně přijaly euro. I Dánsko, které si vyjednalo výjimku ze vstupu do eurozóny, v ERM II participuje, protože je pro něj fixace kurzu dánské koruny na euro ekonomicky výhodná. 

Role České národní banky zůstává i po vstupu do mechanismu stejná. Jedinou změnou by byla její limitovaná schopnost monetární intervence, která by byla stanovena fluktuačním pásmem.

Kromě benefitů vstupu do ERM II, mezi něž patří například stabilizace ekonomiky, se se vstupem objevují i některá rizika. Fixace měny s sebou může v případě velkých rozpočtových nerovnováh nebo riziku velkých ekonomických šoků nést rizika. 

Příkladem je Velká Británie, tedy jediný stát, který musel z ERM odejít. Vystoupení Velké Británie z ERM II bylo způsobeno devaluací britské libry a následným vybočením z fluktuačního pásma - to se stalo především kvůli spekulantským útokům na libru a vystoupení libry z ERM je dodnes označované jako Black Wednesday. Po této události došlo ke změnám v ERM (především k rozšíření fluktuačního pásma) a vzniku ERM II. Dnes je tak riziko takového kolapsu menší, což dokazuje například více než čtyřicetiletá a bezproblémová participace Dánska.

Rizika vstupu do ERM II reflektuje i Česká národní banka ve své výroční zprávě. I po zvážení těchto rizik ovšem dlouhodobě doporučuje České republice do ERM II vstoupit.